Jedním ze základních a současně nejfrekventovanějších úkonů, bez kterého se v policejní praxi neobejde vyšetřování prakticky žádného trestného činu, je výslech. Výslech lze chápat jako trestně procesní úkon, jako kriminalistickou metodu, jako specifickou formu sociálního styku.

   Které faktory sociálně psychologického rázu a v jaké míře ovlivňují výslechovou interakci? Co prožívají účastníci výslechové situace a jak se to projevuje v jejich chování? Co komplikuje navázání psychologického kontaktu při výslechu? Co snižuje ochotu a schopnosti vyslýchaného vypovídat? Jakými psychologickými metodami a postupy lze zefektivnit vedení výslechu?

Ke zodpovězení těchto otázek směroval empirický výzkum, jehož výsledky tvoří obsah této publikace.